Na úvod: bit se čte [bit], bajt, může se psát i byte, se čte vždy [bajt] viz. Ústav pro jazyk český.

...

Data dále zpracováváme, odesíláme, ukládáme. Smysluplná data tvoří informaci.

Jeden bit, značí se malým písmenem b, čte se bit a je považován za nejmenší jednotku informace. Znamená informaci o jednom ze dvou možných stavů.

Pro zapamatování se někdy uvádí, že je to zkratka z anglického "binary digit" - dvojkové číslo nebo "bit" - malý kousek.

1 bit dokáže popsat informaci o jednom ze dvou stavů. Jesltiže potřebuji zobrazit jeden z více stavů (např. jeden ze stavů semaforu), použijeme více bitů.

n bity stavů dokážeme popsat 2ⁿ stavů.

Příklady:

Semafor může nabývat předpokládejme šesti stavů (svítí červená, nebo zelená, nebo ...).

Kolik potřebujeme nul a jedniček na popsání všech stavů? Odpověď je tři. Kombinace třech nul a jedniček.

Např.:

červená	000
žlutá	001
zelená	010
žl. bliká	011
červ.+žlutá	100
nic nesvítí	101

 a ještě nám zbydou kombinace 110, 111

Pomocí 2³ (nejbližší mocnina 2) dokážeme popsat kterýkoliv stav semaforu.

Potřebujeme popsat písmo, znaky tak, abychom je mohli zpracovávat v technických prostředcích. Říkáme zakódovat. Kolik bitů budeme potřebovat? Abeceda má 26 znaků + 26 velká písmena, číslice, nějaká interpunkční znaménka...stačilo by nám 256 kombinací? Ano, tedy 256=2⁸, stačí nám tedy pro zápis libovolného znaku 8 bitů.

Pro zvídavé: takto se uvažovalo při vzniku kódování znaků v počítačích v šedesátých a sedmdesátých létech při vzniku kódové sady ASCII (dodnes nejpoužívanější a základ pro další) i jiných znakových sad. Původně stačilo 7 bitů pro anglickou abecedu, později 8 pro přidání dalších znaků a speciálních národních. Každý jazyk má jiné národní znaky, proto existuje spoustu variant ASCII pro různá národní prostředí. Nemáme-li nastavenou správnou znakovou sadu, zobrazí se nám "sovy" a jiné nepochopitelné znaky. Teprve v posledních létech se začíná prosazovat vícebajtové kódování, které pokryje vetšinu národních znaků v jedné sadě.

 

Další důležitá jednotka je bajt.

8 bitů = 1 bajt, značíme B, čteme bajt.

• 1 Kilobajt (1 KB) = 1024 B   // pozor, píšeme velké K
• 1 Megabajt (1 MB) = 1024 KB = 1024 * 1024 B
• 1 Gigabajt (1 GB) = 1024 MB = 1024 * 1024 KB = 1024 * 1024 * 1024 B
• 1 Terabajt (1 TB) = 1024 GB
• atd.

 

• 1 kilobajt (1 kB) = 1000 B 
  
• 1 Megabajt (1 MB) = 1000 kB = 1000 * 1000 B
• 1 Gigabajt (1 GB) = 1000 MB = 1000 * 1000 kB = 1000 * 1000 * 1000 B
• 1 Terabajt (1 TB) = 1000 GB
• atd.

Pozn.: násobky kilo, mega atd. odpovídají běžně používaným (10³, 10⁶). Toto není jediný způsob značení, ale je zatím nejrozšířenější a v praxi běžně používaný. Kromě uvedených násobků se někdy používá i násobků 1024 místo 1000. Potom se používá značení kiB (kibibajt), MiB (mebibajt). 1 kiB=1024 B, 1 MiB=1024 kiB atd.

Kde tyto jednotky používáme:

Velikost souborů uvádíme v bajtech (B. kB. MB). Např. fotografie mívá velikost řádově MB (5 MB), textový soubor txt třeba jen několik B (záleží na počtu znaků), video soubor třeba i několik GB.

V bajtech a jejich násobcích uvádíme i kapacitu paměťových médií:

• Disketa (dnes se již nepoužívá) 1,44 MB
• CD 700 MB
• DVD 4,7 GB
• Flash disk, paměťová karta běžně 8 GB (4-32)
• Operační paměť počítače 8 GB
• Pevný disk počítače (interní, externí) 250 GB - 1000 GB

 Pro rychlost přenosu dat se používá jednotek bitů a bajtů za sekundu:

např. 5 Mb/s (někdy 5 Mbit/s, 5 MBps tedy 5 egabits per sec, 5 megabitů/s) nebo v bajtech např 1 MB/s, tj. 8 Mb/s (1 bajt/s = 8 bitů/s).